Fascinující svět žaků: Poznejte tajemství těchto plazů zblízka

Žako: Ne papoušek, ale ještěrka

Mnoho lidí si slovo “žako” spojuje s inteligentním papouškem šedé barvy. V říši zvířat ale existuje ještě jeden žako, tentokrát šupinatý a ne tak známý. Řeč je o žaku skelním, ještěrce obývající teplé oblasti jižní Evropy.

Tento plaz s latinským názvem Pseudopus apodus dorůstá délky až 1,5 metru, přičemž většinu jeho těla tvoří ocas. Ten mu v případě ohrožení snadno upadne, aby žako zmátl predátora a sám unikl. Na rozdíl od mnoha jiných ještěrek je žako skelný beznohý, jeho končetiny zakrněly a připomínají drobné výrůstky.

Žako skelný je aktivní především v noci, kdy loví hmyz, plže a menší obratlovce. Přes den se ukrývá pod kameny nebo v norách. Ačkoliv jeho vzhled může vzbuzovat respekt, pro člověka je žako skelný naprosto neškodný.

Původ a výskyt žaka

Žakové, ti inteligentní a společenští papoušci, pocházejí z afrického kontinentu. Jejich domovinou jsou především husté deštné pralesy rovníkové Afriky. Vyskytují se v širokém pásu táhnoucím se od Guineje a Sierry Leone na západě až po západní Ugandu a severozápadní Tanzanii na východě. Obývají také ostrovy Bioko a Principe v Guinejském zálivu. V rámci svého areálu rozšíření preferují nížinné oblasti, ale lze je nalézt i v horských lesích až do nadmořské výšky 2200 metrů. Žakové jsou ptáci s denní aktivitou a žijí v početných hejnech, která mohou čítat i stovky jedinců.

Vzhled a charakteristika

Český králík se řadí mezi středně velká plemena. Charakteristický je svým zbarvením, které je výhradně bílé, s výjimkou znaků. Tyto znaky, nazývané také odznaky, se vyskytují na hlavě a zahrnují tmavě zbarvené uši, oční kroužky a skvrnu na nose, tzv. motýlek. Tělo českého králíka je zavalité a svalnaté, s krátkým krkem a pevnou kostrou. Srst je hustá, lesklá a příjemná na dotek. Dospělý jedinec dosahuje hmotnosti od 3,5 do 4,5 kilogramu.

Životní styl a chování

Jejich způsob života a chování se liší druh od druhu a je ovlivněn prostředím, ve kterém žijí. Některé druhy jsou aktivní během dne, jiné v noci. Některé žijí samotářsky, jiné v párech nebo ve skupinách. Sociální struktura těchto skupin se může lišit od jednoduchých rodinných skupin až po složité hierarchie.

Mnoho druhů je teritoriálních a brání si své území před ostatními jedinci svého druhu. Komunikace probíhá prostřednictvím různých zvuků, pachových značek a řeči těla.

Stravovací návyky se také liší, některé druhy jsou býložravé, jiné všežravé nebo masožravé. Potravu si hledají v závislosti na dostupnosti a preferencích.

Potrava a lov

Tygři jsou vrcholoví predátoři a jako takoví se živí výhradně masem. Jejich jídelníček se liší v závislosti na oblasti výskytu a dostupnosti kořisti. V Indii loví tygři nejčastěji jeleny sambary, axisy indické a divoká prasata. V Rusku si pochutnávají na jelenech sika a kabarů japonských.

Při lovu se tygři spoléhají na svůj skvělý sluch a zrak. Dokážou se pohybovat tiše a nepozorovaně vysokou trávou a křovím. Kořist obvykle zabíjejí kousnutím do krku nebo zadní části hlavy. Tygři jsou schopni ulovit i kořist mnohonásobně těžší než oni sami, například gaura nebo buvola arni. Vzhledem k úbytku přirozené kořisti se bohužel stává, že tygři útočí i na domácí zvířata, což vede ke konfliktům s lidmi.

Rozmnožování žaků

Žakové, tito inteligentní a společenští papoušci, pocházejí z deštných pralesů Afriky. V zajetí se obvykle dožívají 15–20 let, ale s náležitou péčí se mohou dožít i mnohem déle. Dospělí jedinci dosahují pohlavní dospělosti ve věku 3–4 let.

Hnízdní sezóna žaků se liší v závislosti na jejich zeměpisné poloze, ale obecně probíhá od podzimu do jara. Během této doby se páry stávají teritoriálními a začínají si stavět hnízda v dutinách stromů. Samice snáší 2–5 vajec, na kterých se střídá v sezení s partnerem po dobu asi 30 dní.

Po vylíhnutí mláďat se o ně starají oba rodiče, krmí je natrávenou potravou a chrání je před nebezpečím. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 12–14 týdnů, ale ještě několik týdnů po vylétnutí se zdržují v blízkosti rodičů, kteří je učí hledat potravu a bránit se predátorům.

Žako a člověk: ohrožení a ochrana

Žako kongo a žako liberijský patří mezi velmi inteligentní papoušky, bohužel se ale potýkají s velkým ohrožením. Jejich přirozené prostředí, africké deštné pralesy, mizí kvůli kácení stromů a rozšiřování plantáží. Žakové se tak stávají obětí ilegálního obchodu se zvířaty, kde končí zavření v malých klecích, bez možnosti přirozeného pohybu a sociálního kontaktu. Kvůli tomu trpí stresem a depresemi, což se projevuje sebepoškozováním a ztrátou peří. Naštěstí existují organizace, které se snaží o záchranu žaků a jejich návrat do volné přírody. Pomoci můžeme i my, a to podporou těchto organizací nebo nákupem kávy a dalších produktů z udržitelných zdrojů, které neohrožují deštné pralesy.